Rumunský Banát 2011 a možná 2012 ...

Putování nejen za ptáky rumunským Banátem

            Začátkem května se vydali členové a příznivci rakovnického ornitologického spolku Fénix na pozorování ptáků do rumunského Banátu. Naše cesta vedla přes Slovensko a Maďarsko, kde jsme provedli první monitoringy asi 30 km severně od Szegedu u vesnice Tomorkony. Na rozlehlých vodních plochách se pohybovalo velké množství různých běžných i méně obvyklých druhů (přesný přehled viz tabulka).

            Krásný výhled do okolí byl též z rozhledny s restaurací - Féhertoi halasz czarda és pansio Szeged. Vodní plochy byly bohužel oplocené, takže jsme pozorovali ptáky pouze z dálky.

            První noc jsme strávili ve vesnici Szikzos asi 10 km před Szegedem, kde nám těsně před spaním zkřížil cestu kalous pustovka (Asio flammeus). Naše trasa dále pokračovala směrem na Makó a dále přejezdem do Rumunska. Rychlé a rovné dálnice náhle vystřídaly silnice samé díry a naše rychlost se snížila do 90 km/hod. Přijeli jsme do Timisoaru a dále jsme jeli přes obce Moldavitu, Oravitu, Moldovu Noua, až do Svaté Heleny v Banátu, kde byla naše přechodná stanice. Podél silnice nedaleko Oravity jsme pozorovali poštolku rudonohou (Falco Vespertinus), dále nás po cestě překvapil orel nejmenší (Hieraaetus pennatus) a orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus).

            Podnět k první vlně českého osídlení v Banátu dal podnikatel se dřevem György Magyarly, který nalákal svými sliby několik desítek českých rodin. Tak byla v r.1823 založena první česká vesnice Svatá Alžběta. Další vesnice, Svatá Helena, byla založena o dva roky později. Obě vesnice byly pojmenovány podle Magyarlyho dcer. Podnikatel však své sliby nesplnil a proto se osadníci přihlásili do svazku vojenských pohraničníků. Druhá vlna českého osidlování (o 5 let později) již byla organizována vojenskými úřady, které si tak zajišťovaly pohraničníky pro službu na neobydleném území. V této době byly založeny další české vesnice - Bígr, Eibenthal, Rovensko, Šumice a Gernik.

            První den silně pršelo, a proto jsme podnikli jen vycházku do okolí Svaté Heleny. U vesnice je mnoho závrtů typických pro krasové oblasti. Na pastvinách jsme potkávali ovce, krávy i koně, hlídané ovčáckými psy. Asi po dvou kilometrech cesty dolů do údolí jsme prošli vesnicí Coronini, která se táhla podél Dunaje. Na druhém břehu řeky jsme viděli Jerinin Grad v Srbsku. Dunaj zde tvoří hranici mezi oběma státy. Na kopcích nad řekou se otevřela vyhlídka, odkud jsou nádherné výhledy do okolí. Cestou jsme na kamenech našli několik ještěrek zelených (Lacerta viridis). Z ptáků jsme pozorovali ostříže lesního (Falco subbuteo), sokola stěhovavého (Falco peregrinus), budníčka menšího (Phylloscopus collybita), krahujce obecného (Accipiter nisus), kormorána malého (Phalacrocorax pygmeus), rorýse velkého (Apus melba), pěnici vlašskou (Sylvia nisoria) a racka bělohlavého (Larus cachinnans) a chechtavého ( Larus ridibundus). Také jsme se podívali do další české vesnice - do Gerniku. Nechali jsme se tam dovést místní dodávkou. Cesta trvala téměř hodinu, protože sjízdná silnice vede přes městečka Moldova Nuoa a Padina Matei, což znamenalo nejdříve vyrazit na západ a pak se teprve obrátit severním směrem. Cesta zpět do Svaté Heleny (asi 15 km) vedla kopcovitou krajinou a pastvinami. Z dálky jsme pozorovali dvě lišky obecné (Vulpes vulpes), na stromě u polní cesty nás okouzlil strnad zahradní (Emberiza hortulana). V lese kousek před námi přeletěl puštík bělavý (Strix uralensis). Cestou nás velmi zaujaly obrovské plochy česneku medvědího (Allium ursinum). Z rostlinné vegetace zde byly zastoupeny následující druhy: bika lesní (Luzula silvatica), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), jestřábník lesní (Hieracium silvaticum), kamejka lékařská (Lithospermum officinale), kručinečka křídlatá (Genistella sagittalis), kručinka barvířská vejčitá (Genista tinctoria ssp. ovata), lipnice cibulkatá a hajní (Poa bulbosa et P. nemoralis), medyněk vlnatý (Holcus lanatus), mochna zlatá (Potentilla aurea), okrotice bílá (Cephalanthera alba), pilát lékařský (Anchusa officinalis), pipla osmahlá (Nonea pulla), pryšec prutnatý (Euphorbia virgata), psineček skalní (Agrostis rupestris), silenka hajní (Silene nemoralis), sleziník červený (Asplenium trichomanes), šalvěj luční a přeslenitá (Salvia pratensis et S. verticillata), tolita lékařská (Cynanchum vincetoxicum), vesnovka obecná (Cardaria draba), vítod hořký a chocholatý (Polygala amara + comosa),   vstavač kukačka (Orchis morio).

            Velmi zajímavé místo, které jsme navštívili, byl ostrov Moldova Veche, nacházející se uprostřed Dunaje. Tam jsme jeli loďkou z Coronini. Na ostrově je řada různě velkých vodních ploch a mokřadů. Je tu možné kromě ptáků vidět koupající se koně. Obyvatelé okolních obcí je na ostrov vypouštějí a ti tu polodivoce žijí. Na okraji ostrova jsou pískové stěny, které obývají břehule říční (Riparia riparia) a vlhy pestré (Merops apiaster). Pod kameny u pěšinek jsme objevili velké množství užovek podplamatých (Natrix tessellata ). Ostrov jsme téměř celý obešli, dva členové naší výpravy se vykoupali v Dunaji a po příjezdu na pevninu zpět do Coronini nás čekal u místních rybářů oběd, kde jsme ochutnali výborné řízky ze sumce a kapra s bramborami a česnekovou pomazánkou. Odtud jsme pokračovali asi 5 km po pobřeží Dunaje na prohlídku krasové jeskyně tzv. Turecké díry, kudy protékal potok. V jeskyni jsme viděli kolonie netopýrů.

Další den  jsme se nechali ze Svaté Heleny zavést  podél Dunaje jižně do osady Gornea, kde byly pozůstatky římského osídlení z 2.- 4. století. Tomuto místu se říká Vestigii Romane. Odtud  jsme jeli zpět k osadě Liborjadea a šli pěšky do Svaté Heleny. Po cestě jsme si prohlédli dva mlýny s mlýnským kolem, v jednom z nich se právě mlela kukuřičná mouka. Tam jsme potkali mlynáře i s jeho psím doprovodem. Běžným dopravním prostředkem zde bývá koňský povoz nebo traktor. Dva staříci s povozem nám nabídli svezení. Ve večerních hodinách jsme ještě poslouchali výrečky malé (Otus scops).

            Poslední den jsme podnikli pěší výlet ze Svaté Heleny přes Coronini po pobřeží směrem na Moldovu Noua. Kolem cesty se slunilo velké množství ještěrek zelených (Lacerta viridis), viděli jsme orla nejmenšího (Hieraactus pennatus), na rozpadlém statku nás překvapila dvě obrovská spící prasata.

            Při zpáteční cestě jsme se ještě na pár hodin zastavili v maďarské Bugac Pusztě, kde jsme pozorovali bramborníčka černohlavého (Saxicola torquata), břehuli říční (Riparia riparia), dudka chocholatého (Upupa epops) a mandelíka hajního (Coracias garrulus).

Celkový přehled ptáků viz tabulka – v příloze Excel

Autor článku : Zdeňka Wernerová, Nové Strašecí

autor tabulky: Milan Tichai, Karlovarská 280, Kněževes

Rakovnický ornitologický spolek Fénix o.s.