Španělsko 2009

Putování za ptáky Pyrenejského poloostrova

Účastníci:   Milan, Martina a Katka Tichaiovi

Iveta Karhánková

Anna Fuchsová

Ladislava Linhartová

Jaromír Řezáč

Radek Remar

Petr Starý

Adolf a Zdeňka Wernerovi

Filip Scheiner

Vedoucí výpravy: Milan Tichai

                                                        Jak to všechno začalo?

            Skupina dvanácti nadšenců pocházející vesměs z Rakovnické kotliny, v současné době působící v Rakovnickém ornitologickém spolku Fénix se rozhodla podniknout dvoutýdenní výlet do Španělska za krásami přírody a především za pozorováním ptáků. Naše cesta za birdwatchingem se uskutečnila od 14. do 27. dubna 2009. Za necelé tři hodiny letu jsme se přehoupli z Prahy do Madridu, kde jsme již měli rezervovaná dvě větší auta, která jsme po celou dobu našeho pobytu aktivně používali. Najeli jsme totiž bezmála 3000 kilometrů.

            Naší první základnou se stala klasická kastilská vila z 19.století „Cortijo de la Gabriliena“ posazená na samotě uprostřed „dehesy“ – rozvolněném porostu dubů u vesničky Esparragallejo nedaleko od města Mérida (po dálnici z Madridu jsme jeli jihozápadním směrem a odbočili na výjezdu 341.km). Cestou nás okouzlily zasněžené vrcholky hor Sierra de Gredos v mlžném oparu a na kopcích osvětlené hrady.

(15.4.)

Tato část západního Španělska nazývaná „Extremadura“ je velmi neúrodná. Jsou zde převážně pastviny. V okolí naší usedlosti rostlo značné množství dubu cesmínovitého (Quercus ilex), mezi balvany běhali divocí králíci a ozývali se dudci chocholatí (Upupa epops). Viděli jsme tam také straky modré, kukačku chocholatou, supy bělohlavé i hnědé. Na pastvinách nedaleko města Mérida nás upoutalo množství volavek rusohlavých (Bubulcus ibis) mezi stádem tmavého skotu. Kratší výlet asi deset kilometrů SZ od městečka Esparragallejo jsme podnikli do přírodní rezervace „Embalse de Los Canchales“, kde jsme pozorovali ptáky na rozlehlé vodní ploše.

(16.4.)

            Při první naší expedici do těchto končin v roce 2006 se nám i přes velké úsilí nepodařilo pozorovat dropy velké (Otis tarda), jejichž koncentrace je zde  dosud jedna z nejvyšších v Evropě. Proto jedním z našich významných a vytoužených cílů  bylo vidět alespoň pár exemplářů. A měli jsme štěstí! Východně od města Cáceres na pastvinách jsme spatřili hejno asi 150 dropů. A nejen tam! V místní záchranné stanici, kterou jsme našli spíše náhodou (zabloudili jsme…) ,jsme měli možnost prohlédnout si několik kusů opravdu zblízka. Kromě dropů tam lze pozorovat  iberského rysa, orla jestřábího, supa mrchožravého, slepou sovu pálenou pečující o právě vylíhlá mláďata nebo přes webkameru shlédnout krmení poštolek jižních a mnoho dalších druhů. Na střechách v historické části Cáceresu nás zaujalo obrovské množství čapích hnízd (Ciconia ciconia), celkem běžná zde byla i kavka obecná (Corvus monedula). Cáceres, kdysi římská osada, je i univerzitním městem. Zároveň je považováno za hlavní město provincie, které nabízí velkolepou podívanou na kamenné kostely, paláce a věže. Ve starém městě se spletí ulic a uliček nalezneme plno krásných budov s heraldickými štíty. Počasí nám ani trochu nepřálo. Teplota se pohybovala mezi 8 - 14 °C a silně pršelo. Teplé bundy a roláky se nám zde opravdu hodily. Vůbec nás „netěšily“ zprávy z Čech, kde v té době byly teploty přes dvacet stupňů.

(17.4.)

            Dalším objektem pro naše pozorování se stala přírodní rezervace „Parque Natural de Cornalvo“. Vodní plochu ohraničovaly na pobřeží plantáže korkových dubů (Quercus suber). Mezi nimi se vyjímaly bíle kvetoucí plochy cistu montpelierského (Cistus monspeliensis). Při procházce okolo vodní plochy jsme nalezli  majky a pod kamenem i malého štíra. Na obloze kroužili supi hnědí (Aegypius monachus), patřící mezi nejohroženější dravce Evropy. Cestou k této rezervaci jsme pozorovali další „raritku“ -  pár luňců šedých (Elanus caeruleus).

Naše cesta pokračovala opět do  Méridy, města, jehož dávná architektonická krása  neprávem splývá s převažující moderní výstavbou. Kdysi bývala císařskou metropolí připomínající „španělský Řím“. Dodnes se může chlubit největším počtem římských památek ve Španělsku. Hlavní zajímavostí je částečně restaurované římské divadlo „Teatro Romano“ z 1. století před naším letopočtem. V létě se zde pořádají řecké a římské hry. Eliptický „Amfiteatro“ byl určen pro 15 000 diváků při bojích gladiátorů. V „Museo Nacional de Arte Romano“ nalezneme sbírky římských soch, muzeí a kreseb.

            Nejsilnějším zážitkem při procházce Méridou bylo pozorování dudka chocholatého (Upupa epops) v místním parku zhruba na vzdálenost dvou metrů. Naši fotografové se předháněli, kdo udělá lepší záběr, takže „městského“ dudka zcela obklíčili. Rovněž velmi blízkými společníky byly  slípky zelenonohé (Gallinula chloropus), dále též rorýsi velcí (Apus melba) , rorýsi obecní (Apus apus), z porostu podél řeky Tajo nás  doprovázel zpěv rákosníka velkého (Acrocephalus arundinaceus) a cetie jižní (Cettia cetti).

(18.4.)

            Naše další putování směřovalo opět k jihu. Zde nelze nezmínit město Zafra. Je nejpřitažlivějším z měst jižní Extremadury. Maurský původ připomínají bílé domy na dvou náměstích s arkádami. Zde jsme také viděli poštolky jižní (Falco naumanni) žijící  pod kostelními zvony.Tento druh ve Španělsku v posledních letech silně ubývá a jeho ochraně je věnována velká pozornost. Po dalších cca 100 km jízdy do andaluských hor směrem k městu Huelva jsme nalezli naše druhé přechodné bydliště na několik dalších dní. Chaty „Monte Mateo“, kde jsme bydleli, se nacházely u obce Navahermosa nedaleko města Aracena. Objevili jsme se uprostřed národního parku „Parque Natural de la Sierra de Aracena y Picos de Aroche“. V těchto horských oblastech je již značné množství kaštanovníků (Castanea sativa) a opět korkové duby. Při procházce po okolí plavalo v řece hodně čolků iberských, z květeny nás překvapil silný výskyt růžově kvetoucích pivoněk. Nacházíme se asi 50 km od hranic s Portugalskem v pohoří Sierra de Aracena.

(19.4.)

            Ve vesničce „Castaňo del Robledo“, vzdálené asi 15 km od Navahermosy, nás přivítalo po deštivé noci konečně hezké i když stále dosti chladné počasí. Pod kostelní věží jsme nalezli několik promáčených exemplářů rorýse obecného (Apus apus).  Podnikli jsme zde asi deseti-kilometrový výlet lesní cestou lemovanou rovněž kaštanovníky a pivoňkami. Uchvátily nás krásné výhledy do okolních hor.  Asi 2 km od našeho bydliště jsme zastavili na prohlídku mramorového lomu, jehož obyvateli byly vlaštovky skalní (Hirundo daurica).   Neodolali jsme a každý si vzal malý vzorek mramoru  domů.

 Dále naše cesta směřovala do města Aracena, kde stojí za zhlédnutí místní jeskyně (vstupné 8 eur, doba prohlídky 40 minut), s jezírky hlubokými až 11 metrů, ze stropu visící krápníky různých tvarů - například ovoce, sasanky nebo varhany nás uchvátily. Ačkoliv jsme byli až  50 m pod zemí, měli jsme na sobě jen tričko.Uličky města byly lemovány stromky pomerančovníků. Nad městem ční menší hrad, odkud byl pěkný výhled do okolí. Návštěvu Araceny jsme zakončili  v hospůdce, kde jsme ochutnali místní speciality.

(20.4.)

            Nedaleko portugalských hranic u řeky Murtiga, v téměř neobydlené krajině, jsme objevili lokalitu s vodními želvami. V písčitém břehu hnízdily vlhy pestré (Merops apiaster), na řece se proháněli kulíci říční (Charadrius dubios), na oblohu se postupně vyhoupli zdejší panovníci – čáp černý (Ciconia nigra), orel nejmenší (Hieraetus pennatus) a sup bělohlavý (Gyps fulvus). Polovina naší výpravy odjela za slunečného počasí odpoledne do městečka

Alajar, kde se nám ukázal v plné kráse na střeše místního stavení i skalník modrý (Monticola solitarius). S horami jsme se rozloučili v místní hospůdce bohatou večeří o třech chodech, kde jsme ochutnali mnoho specialit za celkem přijatelnou cenu 7 eur. Předkrm paella nebo hrách, fazole, uzené s vejci, hlavní jídlo - kuře smažené s hranolky, vepřové plátky, zákusek - krém z kiwi,  jahod a jiného místního ovoce. Také jsme navštívili místní řeznictví, kde visely na stěnách šunky  a různé druhy klobás.                                                                                           (21.4.) A znovu dále na jih až do města El Rocio (provincie Huelva), s obrovským jezerem značně bohatým na ptačí exempláře. Okouzlily nás především stovky plameňáků růžových (Phoenicopterus ruber),hojnost pisil čáponohých (Himantopus himantopus), kolpíci bílí (Platalea leucorodia), lžičáci pestří (Anas clypeata), zrzohlávky rudozobé (Netta rufina), přes 200 ex. břehouše černoocasého (Limosa limosa) a mnoho dalších vodních druhů. Naše poslední a nejdelší část pobytu směřovala do srdce největší ptačí rezervace ve Španělsku „Coto de Doňana“,zde jsme dosáhli mimo jiné 37 rovnoběžky a  kde jsme se zároveň mohli v druhé polovině dubna poprvé smočit v oceánu. Pro místní jsme jistojistě byli raritou. Přestože teplota vzduchu dosahovala až ke 30 stupňům,voda byla velmi studená (16 st.).

V největším a nejproslulejším španělském národním parku „Doňana“ sídlí přes 250 druhů ptactva.

            V okolí města Huelva se nedají přehlédnout velké jahodníkové plantáže, které se už touto dobou sklízejí. Vše je ovšem pod závlahou. Na nedalekých úhorech jsme poprvé narazili na ouhorlíka stepního (Glareola pratincola) i volavku červenou (Ardea purpurea) z pěvců stojí za zmínku skřivánek krátkoprstý (Calandrella brachydactyla). Na moři chaluha příživná (Stercorarius parasiticus) dorážela na rybáky severní (Sterna sandvicensis), krátce jsme zahlédli i na tahu tereje bílé (Morus bassanus)

(22.4.)

            Protože jsme už byli nedaleko od Portugalska, věnovali jsme jedno dopoledne za odlivu výletu za tamními bahňáky. Po cestě míjíme místní rafinerii,přístav  i místo, odkud vyplul Kolumbus prvně do Ameriky. U města Tavira jsme navštívili „Parque Natural da Ria Formosa“. V malé vesničce Cacelha Velha jsme prošli mořské pobřeží, kde rostlo velké množství opuncií. Z ptáků jsme ocenili kulíka bledého (Pluvialis squatarola), kulíka mořského (Charadrius alexandrinus), kolihu malou (Numenius phaeopus), kolpíka bílého (Platalea leucorodia), volavku stříbřitou (Egretta garzetta), rybáka malého (Sterna albifrons), kameňáčka pestrého (Arenaria interpres) či jespáka šedého (Calidris temminckii). Při zpáteční cestě asi 5 km za Huelvou jsme zastavili na odpočívadle, kde se nám konečně podařilo, po usilovném pátrání objevit vyhřívajícího se chameleóna obecného. Den jsme zakončili večerní procházkou mezi dunami po stezce z dřevěných prken od parkoviště až k moři, kde jsme očekávali západ slunce. Za soumraku jsme se ještě zaposlouchali do hlasu lelka rudokrkého (Caprimulgus ruficollis) v porostu pinií.

(23.4.)

            Následující den nás čekala výprava do centra Doňany – budova „José Antonia Valverde“

s mnoha pozorovatelnami v okolí nám zajistila naplnění našich představ, zde jsme pozorovali mnoho pro nás exotických ptačích druhů ve velkých počtech a na „slušnou“ vzdálenost. Vedle sebe se nacházely všechny druhy volavek - bílá (Egretta alba), stříbřitá (Egretta garsetta), rusohlavá (Bubulcus ibis), vlasatá (Ardeola ralloides), popelavá (Ardea cinerea), červená (Ardea purpurea), dále ibis hnědý (Plegadis falcinellus), kvakoš noční (Nycticorax nycticorax), kolpík bílý (Platalea leucorodia), plameňák růžový (Phoenicopterus ruber), pisila čáponohá (Himantopus himantopus), tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta),  polák velký (Aythya ferina),

potápka malá (Tachybaptus ruficollis), potápka roháč (Podiceps cristatus), potápka černokrká (Podiceps nigricollis), orel nejmenší (Hieraetus pennatus), orlík krátkoprstý (Cireaetus gallicus), luňák hnědý (Milvus migrans), luňák červený (Milvus milvus), sup bělohlavý (Gyps fulvus), lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca), ťuhýk rudohlavý (Lanius senator), a bohužel jediný náhodný mandelík hajní (Coracias garrulus).

            Několik km odtud jsme narazili na další záchranou stanici, malou ptačí zoo „Caňada de los Pájaros“ (vstupné 9 eur). Prohlídka (okruh) se dá zvládnout za necelou hodinu a je zde možno vidět druhy , které jsou ve volné přírodě již vzácné, např. čírka úzkozobá (Marmaronette angustirostris). Na  několika vodních nádržích,zde také volně hnízdí čápi bílí nebo  volavky, různé druhy kachen. Z idyly  nás vyrušil zdejší  pštros emu, který se chtěl zřejmě svým zvláštním stylem seznamovat.

(24.4)

            Město El Rocio nás zaujalo natolik, že jsme se tam opět vrátili. Kromě návštěvy stánků se suvenýry a místní kafetérie jsme opět pozorovali ptáky na velké vodní ploše. Viděli jsme přelétat asi 500 plameňáků růžových       (Phoenicopterus ruber). Vnímali jsme zvláštní styl během přistávání, kdy ptáci „běží“ po hladině než dosednou. Kromě již výše popisovaných druhů jsme nově sledovali i orla španělského (Aquila adalberti) a rybáka černého (Chlidonias niger), v zástavbě jsme krátce zaslechli i sedmihláska švitořivého (Hippolais polyglota).

            Město Matalascaňas nás zaujalo nejen úzkými uličkami se suvenýry, ale i hezkou vyhlídkou do okolí. Prošli jsme rovněž naučnou stezku s dřevěnými můstky, které byly místy zapadané až metrovými návějemi písku. Prošli jsme pobřežním systémem dun, místy až 15m vysokým, jediným zástupcem ptačí říše, který se v takovém biotopu vyskytoval byl bramborníček černohlavý (Saxicola torquata).

(25.4.)

            Silným větrem a teplotami kolem 10 - 12 °C nás přivítala  ptačí rezervace  „Dehesa de Abajo“ ležící asi 20km SV od NP Doňana směrem na Sevillu. Na čapím paneláku byla hnízda v několika patrech, tato lokalita je totiž zároveň největší kolonií čápa bílého v Evropě čítající více než 300 hnízd. Takže na pastvinách a v okolí rybníků nám nad hlavami stále létalo nejen velké množství čápů ale také desítky luňáků hnědých (Milvus migrans), kavek obecných ( Corvus monedula), místních špačků černých (Sturnus unicolor) ,vlh pestrých (Merops apiaster), neustále nás také doprovázel hlas dudka chocholatého (Upupa epops). Zabrousili jsme také trochu do historie a navštívili jsme město Sevillu. Roku 1401 byla v Seville zbořena velká mešita, aby uvolnila místo kolosální katedrále, která je údajně největším gotickým chrámem na světě. K jeho pozoruhodnostem patří úžasný oltář, pokrytý 3500 kg zlata. Z věže Giralda ve výšce 98 m je nádherný výhled na panorama města.

V okolních zahradách rostly staré fíkusy (Ficus elastica) se vzdušnými kořeny, mnoho druhů palem a okrasných kvetoucích jabloní s květy červenými, růžovými i bílými, zde stálo za zmínku také pozorování gekonů, kteří s povděkem obsadili korkové budky pro netopýry..

(26.4.)

            Poslední den našeho pobytu se výrazně ochladilo, silně pršelo a na moři řádily až třímetrové vlny. Procházkou po okolí jsme zakončili náš pobyt v Doňaně a večer jsme odjeli asi 700 kilometrů směrem na Madrid , kde na nás ráno čekalo letadlo na cestu domů do ČR.

Ještě před odletem jsme zamířili do parku El Retiro a do okolí madridské ZOO, kde jsme narazili na volně žijící papoušky mniší (Myiopsitta monacha).

I přes celkovou nepřízeň počasí se pobyt vydařil a 154 zaznamenaných druhů během 13 dnů bude pro mnohé z nás nadlouho nepřekonatelným výsledkem…

                                                                                            Zdeňka Wernerová, Milan Tichai

Přehled zjištěných druhů: