Camargue a švýcarské Alpy květen 2012

Výlet s ornitology do Francie v květnu a červnu 2012

sobota a neděle 26. a 27.5.

            Vyjeli jsme ze Zvíkovce po 6. hodině večer a jeli jsme směr Rozvadov, na Norimberk, Heilbrom, a asi 30 km před městem Basel jsme zahnuli na Lyon a dále na jih na Marseille, Nimes, Montpellier (před ním jsme odbočili na Aigues-Mortes) do neděle 27.5. Le Grau du Roi, kam jsme přijeli ve 13 hodin. Ubytování v hotelu Le Vidourle. Ubytování ve třech čtyřlůžkových pokojích asi 100 metrů od moře.

            Le Grau du Roi - leží na pobřeží Středozemního moře, asi 30 km od města Nimes. Dříve bývalo malým rybářským přístavem, od začátku 20. století je význačné přímořské letovisko.

            Po odpoledním koupání jsme odjeli na statek „Au Domaine de Jarras“, kde jsme kromě pozorování ptáků pojídali moruše a hladili koně. Mezi městečky Le Grau du Roi a Port Camarque na jezeru Étang du Repausset Levant pozorovali velké množství plameňáků ve vodě.

pondělí 28.5.

            Po sedmé ráno jsme odjeli do národního parku de Camarque. Po cestě jsme stavěli u rýžových polí a prošli jsme se okolo statku s hotelem de Cacharel Chevaux, kde bylo hodně racků a ibis hnědý a odkud nás později vyháněl jeho majitel. Na rozloze 85000 hektarů mezi Velkou a Malou Rhonou od Arles po Saintes Maries de la Mer je od roku 1972 přírodní park Parc Naturel Regional de Camarque. Je proslulý rozsáhlými mokřinami s hnízdícími plameňáky a volně pobíhajícími stády polodivokých koní. Je to jedna z největších ptačích rezervací v Evropě. Na severu oblasti se pěstuje rýže a mají tu i výborné lehké „vin de sable“ tzv. písečné víno. Je zde 400 druhů zvířat.

            Dále jsme jeli do města Saintes Maries de la Mer (parkoviště 3,5 €), kde jsme šli na prohlídku města. Je to město s bílými domky a románským kostelem, který byl ve 14. století opevněn kvůli nájezdu Saracénů. Dokázali se tu skrýt všichni obyvatelé a tak má kostelík i svoji studnu.

            Saintes Maries de la Mer je již po dvě století poutním městem francouzských cikánů, kteří sem každoročně přicházejí na festival 24. až 25. května. Město se nachází v deltě Rhony v ploché krajině lagun a solných stepí. My jsme vyšli na kostelní věž (vstup 2,2 €), kde se mohlo chodit po střeše kostela, prošli jsme nábřeží s loděmi, viděli jsme koně s jezdci, co honili býky a ochutnali výbornou zmrzlinu.

            Po cestě zpět do ubytování jsme zastavili u stánku s ochutnávkou vín, kde jsme si nějaké vzorky koupili a rovněž i nějaká voňavá mýdla s vůní levandule, která tam roste všude. Po odpoledním koupání jsme odjeli asi 5 km od Le Grau a prošli jsme okolí kanálu Vidourle, kde jsme viděli koně koupající se ve vodě, kteří později utekli z ohrady, přeskákali drát a my rychle utíkali pryč.

úterý 29.5.

            Kolem půl sedmé ráno jsme odjeli do asi 50 km vzdáleného La Capeliere (vstupné do areálu 3 €), kde v bývalé stodole líčí toto muzeum život v chalupě v 19. a 20. století. Zde jsme prošli trasu asi 2 km v Reserve Nationale de Camarque. Bylo zde několik pěkných výhledů na plameňáky, kvakoše. Cestou jsme projeli kolem jezer Étang de Vaccares a Étang de Galabert. Všude bylo moc plameňáků, volavek, kulíků, pisily čáponohé a jiné. Cestou nazpět jsme opět zastavili u obchůdků při silnici a nakoupili jsme ovoce, zeleninu, med, voňavá mýdla, vína a jiné.

            Pak asi 15 km od Le Grau zastávka na kafe a limonádu (1,5 - 2 €), zastávka v Lidlu - ten vypadá jako u nás, oběd doma a odpolední plavání v moři.

            Večer jsme podnikli výlet do města Aigues-Mortes (Mrtvé vody), které leží na západním okraji přírodní rezervace Camarque, asi 5 km od Le Grau de Roi. Centrum města obepínají středověké hradby, na hlavní třídě jsou obchody se suvenýry. Dominantou města je věž Tour de Constance, která nyní funguje i jako pozorovatelna a kdysi jako státní vězení. Na náměstí ve středu města jsme usedli v restauraci, kde jsme povečeřeli. Paella, ochucená rýže, mušle, kus kuřete, voda, káva - celkem 12 €.

středa 30.5.

            Ráno jsme vyjeli okolo rýžových polí a kanálů Le Grand Site - de Camarque Gardoise - de la Tour Carboniere, kde jsme okukovali sýkořici vousatou. Nad námi letěla hejna ibisů a volavek. Potom jsme šli na malou naučnou stezku u Aiges - Mortes, kde se pohybovalo velké množství koní, 2 slípky zelenonohé, volavky popelavé a jiné. Po dopoledním koupání jsme odjeli do ornitologické pozorovatelny Parc Ornithologique de Pont de Gau. Je to ptačí rezervace o rozloze 60 hektarů. Viděli jsme téměř všechny druhy ptactva žijící v oblasti - plameňáky, ústřičníky, volavky, tenkozobce, dravce a jiné. V mokřinách se procházejí pisily čáponohé. Je zde hodně pozorovatelen pro pořízení zajímavých fotografií. Viděli jsme dva velké paneláky ptáků s volavkou stříbřitou - 4 kusy se navzájem rvaly; u popelavé máma krmila 2 mláďata, viděli jsme krmení rýží - plameňáci se slétli u břehu společně s kachnami. Ve vodě je hodně nutrií, bahňáci a jiné.

čtvrtek 31.5.

            Po sedmé jsme vyjeli směrem do švýcarských a italských hor. Jeli jsme na Arles (po cestě černá labuť, ibisi), Salone de Provence, Aix, Cannes, Nice, kolem Monte Carla v Monaku, do Itálie na San Remo, před Genovou směr Alexandria, Milano, které jsme objeli, na Como, Lago di Como zleva objeto, směr na Morbegno, Sondrio, potom jsme odbočili do Švýcarska a po cca 40 km odbočili zpět do Itálie směrem na Livigno.   

            Všude v horách byly ostré zatáčky, kde byl pěnkavák sněžný. Přijeli jsme do Livigna - městečko ze všech stran sevřené horami se super sjezdovkami. Sníh je zde od listopadu do května, je zde bezcelní zóna a proto lidé hodně nakupují.

pátek 1.6.

            Dopoledne bylo značně pošmourné počasí, a proto jsme prošli Livigno a skočili si do hotýlku na kafe. Když se počasí trošku zlepšilo, navštívili jsme oblast Alta Valtellina na rozhraní Itálie a Švýcarska. Ve výšce kolem 2200 metrů je místo Somp Eira (Passo Eira), kde rostlo mnoho zajímavých horských rostlin (koniklec bílý, koniklec žlutý, hořeček jarní, různé druhy primulí, hlaváček jarní a jiné), po cestě dále ke švýcarské hranici byl viděn orlosup bradatý, mnoho svišťů, kteří se nechali téměř hladit, bělořit a jiné.

            Ve Švýcarsku jsme jeli směr Bormio, Semogo, Isolaccia, výše do hor - Pedenosso, až k hradu Torri di Fraele (1937 m) - 3,15 km od Bormio, 1,1 km od Pedenosso. Pod hradem viděni 4 kozorožci. Kousek za hradem byla přehrada v Parco Nasionale Dello Stelvio, kde byl viděn zvonohlík citronový a zedníček skalní a jiřičky.

            Národní park Stelvio se nachází v pohoří Orles v jižním Tyrolsku. Park přetíná vysokohorská silnice vedoucí z Bormia do Pradu. Jezero, kde jsme parkovali - Laghi Foscagno - 2243 metrů. Odtud jsme jeli zpět ze Švýcarska do Itálie, přes volný hraniční přechod, kde všude na nás koukali svišti.

sobota 2.6.

            Ráno jsme vyjeli asi 3 km od Livigna na Pont de la Calcheira (1863 m) a šli jsme asi 1 km do kopce. Okolo nás v dáli několik svišťů, nad chatami strakapoud velký, skorec, pěnkava, střízlík, pěvuška, úhelníček, bramborníček hnědý, konopka a jiné. Před polednem jsme odjeli dlouhým tunelem do Švýcarska (13 €), na nedalekém parkovišti byl výhled na další kozorožce. Naše poslední parkování - Pra da Punt (1485 m), kde jsme ještě prošli pastvinou s několika kravkami a skalkami a tím se rozloučili s horami. Také tam byly krásné netřesky a rozchodníky na skalách.

            Při cestě směrem na rakouské hranice jsme projeli několika tunely, rakousko - italská hranice - velká celní kontrola 2 ze tří aut. Dále jsme jeli směrem na Landerk, Innsbruck, Mnichov, kolem Mnichova po obchvatu na Frankfurt, Regensburg, a přes přechod Weidhaus směr Plzeň a domů.